Listopad 2009

30. kapitola - Boj o život

22. listopadu 2009 v 11:38 | Weňa$ |  ¤Obsidiánový chrlič
Co nejrychleji jsem běžela zamčít nejprve k hlavnímu vchodu, následně pak ke dveřím na zahradu, ke dveřím na terasu a potom jsem pozamykala zbývající dveře, kterými by se sem někdo mohl dostat. Potom jsem pozavírala i všechny okna a zabezpečila je tak, že je nikdo nemohl otevřít. Byla jsem v tom obrovském domě sama, jen se psem a neskutečně jsem se bála. Pořád jsem ovšem nechápala, k čemu ten klíč. Najednou jsem uslyšela ránu z kuchyně. "Zůstaň, Trinity." zašeptala jsem jí do ucha a potichu jsem se šla podívat do kuchyně. Když jsem došla na chodbu, z které šlo dobře do kuchyně vidět, uviděla jsem postavu, která už mě asi spatřila a blížila se ke mně. To, že bych se měla pohybovat tiše jsem ignorovala a běžela co nejrychleji a velmi hlasitě do mého pokoje za Trinity. Už jsem slyšela jak taky jde po schodech. Věděla jsem, že prvně pujde do mého pokoje, tak jsem se schovala k bratrovi za dveře. Klíč z obálky jsem pořád měla v kapse. Když jsem viděla, jak zašel do mého pokoje a přivřel dveře, aby se ujisitl, že nejsem za dveřma, rozběhla jsem se ze schodů, s Trin v náruči, a běžela k nejbližšímu vchodu. Sakra, to ne.zaklela jsem, když jsem otevírala zamčené dveře. Že já zapomněla, že jsou zamčené! jelikož klíče od všech dveří byly v mém pokoji, kam nebylo možné se vrátit když on již šel po schodech dolů, běžela jsem do kuchyně kde nebyly dveře na klíč. Otočila jsem klikou a běžela co nejrychleji skrz les k jezeru. Trin jsem pustila aby běžela za mnou. Michael ovšem běžel za mnou. Velmi rychle.

29. kapitola - Dopis

1. listopadu 2009 v 9:46 | Weňa$ |  ¤Obsidiánový chrlič
Nedočkavě jsem obálku roztrhla. V ní byl dopis a k dopisu přiložený klíč. Vytáhla jsem dopis.
Daisy, nepřestávej tohle číst. Asi si říkáš, jak se sem tahle obálka dostala a od koho je to asi tušíš. Měl jsem na vybranou hodně způsobů, jak Ti sem dát tuhle obálku, ale nakonec jsem si vybral tu nejjednodušší. Co bych se zabýval těmi složitými, když mám řešení jednoduché. A tou je okno. Nenechávej si otevřené okno, Daisy. Mimochodem, dlouho jsi nebyla za Mikem. Jak se asi má? Okamžitě jsem zvedla telefon a volala Mikeovi. Dopis ještě neskončil, ale já musela zjistit jestli je v pořádku. "Hlasová schránka..." Hned volám tátovi od Mikea. "Dobrý den, prosímvás, je Mike v pořádku?" říkám vystrašeným hlasem. "Už od včerejška není doma. Jdu ho hledat, víš, že policie může vyhlásit pátrání až po čtyřiadvaceti hodinách. A je to teprve osmnáct hodin. Daisy, jediné o co tě prosím-zůstaň doma." a zavěsil. Zůstala jsem tedy doma a četla dopis dál. No, předpokládám že jsi hned zvedla telefon a volala. A dovolala ses, Daisy? Mám rád tyhle hry. "Daisy, jedeme s Austinem za tetou Nancy. Opravdu nejedeš s námi?" vytrhne mě táta ze čtení dopisu. "Ne, tati, to je v pohodě. Dobře dojeďte a zítra se vraťte brzo. A měj zaplý světla, už je hodně pozdě." ještě řeknu a zase se začtu do dopisu. Dnes budeš sama doma, viď? Nojo, chlápek, který byl chycen místo mě toho hodně poví. Co ví, to poví. A věděl toho opravdu až moc. Což se mi hodilo. Předpokládám, že jsi už sama doma. Jseš si jistá, že jsou všechny dveře zavřené, Daisy?